Historie
Oheň fascinuje snad každého člověka. Vydržíme do něj hledět celé hodiny. Oheň nás doprovází takřka celou existencí lidstva. První oheň zapálený bleskem si lidé přinesly do jeskyně před 800ti tisíci lety. Začal jim sloužit jako ochrana před predátory a jako zdroj tepla. Proto máme k ohni tak silné pouto.
Postupem času se lidé naučili oheň rozdělávat, používat ho k tepelné úpravě potravy a začali poznávat další jeho využití. Zjistili, že po vložení ohně do uzavřeného prostoru (spalovacích komor) s odtahem spalin se zvýší množství energie uvolňující se ze dřeva a začali s touto energií dále pracovat. V důsledku toho začaly vznikat první pece na keramiku, sušárny a udírny potravin, antické lázně, jakési prasporáky na úpravu potravin a v neposlední řade kamna.
Kamna se zrodila v 9. století našeho letopočtu v chladných alpských oblastech. Ve střední Evropě se kamna objevily na přelomu 13. a 14. století. V 16. stol. kamna pro svou výkonnost a hospodárnost zcela vytlačily otevřené krby a staly se hlavním zdrojem vytápění. Základním stavebním materiálem pro stavbu kamen byly od pradávna keramické kachle. Zprvu jednoduché kachle se časem měnily v mistrovská díla mistrů kachlářů. V 19. stol. se objevuje rošt v ohništi, který je ideální na spalování uhlí, a s ním i tahový systém, který velkou mírou přispěl k využití tepelné energie.
Ve 30 letech 20. století nastal velký rozmach vytápění ústředním topením především plynem a ropnými produkty. Kamnařina pomalu zaniká.
Až energetická krize v polovině 20. století zajistila návrat vytápění obydlí obnovitelnými zdroji, tudíž se lidé začali vracet k topení dřevem a tím se znovu obnovilo kamnářské řemeslo. Díky ropnému embargu v 70. letech došlo k velkému nárůstu cen energií a v tomto důsledku se proces spalování dřevní hmoty začal zdokonalovat. Vznikla bezroštová ohniště a ležatý tahový systém, který byl určen pouze na spalování dřeva. Tento způsob spalování a zpracování energie posunul kamnařinu o velký krok kupředu. Od této doby začínáme datovat počátek moderní kamnařiny.Bohužel jen na západ od železné opony.
V Socialistickém bloku, kde bylo všeho dostatek se podařilo kamnařinu téměř vyhubit. I když čeští kamnáři byli považovány za špičku, v 90. letech se nedalo příliš těžit z informací od prvorepublikových kamnářů. Čeští kamnáři se museli učit od kolegů převážně z Rakouska. V dnešní době si myslím, že velice úspěšně šplháme směrem k vrcholu, ač cesta je ještě dlouhá. V 90. letech vzniká v Čechách fenomén a tím jsou tzv. krbaři. Firmy, chrlící stovky krbů, mnohdy neberou ohledy na požární bezpečnost, zdraví občanů a využívají totální nevědomosti zákazníků. Tento fenomén je naštěstí v dnešní době pomalu vytlačován.
